Noc je nádraží, čas je prázdné nástupiště,

možná dnes a nebo příště snad.

Když se rozední, ráno moudřejší, já mám být chytrá

s úsměvem to jisté zítra brát.

Obdiv tvůj, tvá ústa a co dál se ptám

zvědavá, tak málo tě znám.

Proč mi neříkáš, to co v očích mužů vídám,

sama už se neuhlídám víš.

Dvoříš se mi dál, jako princezně a mám být pyšná,

ale já jsem trochu hříšná spíš.

Dobýváš mě zvolna, vysoký máš styl,

konečná je láska, tvůj cíl.

Chci tě mít, tak blízko jak jen blízko může být

a vím, že lehce dojde k samovznícení.

Chci tě svést z té cesty, kterou sám jsi zvyklý jít,

jsi tu, chci tě, už víš.

Tykám ti a vím, jsem tvůj neklid v rovnováze,

překvapení na tvé dráze dnů.

Z letmých doteků, ten tvůj tichý skrytý oheň cítím

spoutaná jsem vlastní sítí snů.

Dychtivá jak výzva přeházím tvůj řád

najednou a navždy buď rád.

Chci tě mít, tak blízko jak jen blízko může být

a vím, že lehce dojde k samovznícení.

Chci tě svést z té cesty, kterou sám jsi zvyklý jít,

jsi tu, chci tě, už víš.

Noc je nádraží, čas je prázdné nástupiště,

možná dnes a nebo příště snad,

možná dnes a nebo příště snad.