Ach lásko, mít tu moc a ukázat ti záda

jen letmým pohybem tě setřít jako prach

mě sotva přesvědčíš, že jiné neokrádáš

o jejich čistý sen, tě uvést na svůj práh

Nad námi držíš stráž a ti, co k tobě pláčí

se jak dny míjejí a pokoušejí pít

a naše objetí, ne, ta svět neomráčí

při úctě veškeré nám jenom nedáš žít

Těch nepřehledných cest, ten zmatek lidských poutí

kde jeden láskou hyne, druhý o tom sní

těch planých doteků jak o májových poutích

a jiskra vzplane tam, kde leží starý sníh

Jsi jedním z románků, co po almarách sládnou

u kterých sentiment si náš vkus podává

a přesto ochotní jsme zas ti k nohám padnout

a vlastně povinni svým dávným představám

Jsi chlebem básníkům a požitkářům vínem

a v rukou sobců pálíš jako karabáč

máš tisícerou tvář a všechny voní klínem

jen jedna jediná však nemá poznat pláč

Ach lásko, mít tu moc a ukázat ti záda

jen letmým pohybem tě setřít jako prach

mě sotva přesvědčíš, že nás dva neokrádáš

o svoji pravou tvář, já chci ji za svůj práh

Ach lásko