Tak ptám se, co Tě na nás zajímá

Kdo změří, čím jsi vinna - nevinná

Na tohle neodpovídáš

I když odpověď dávno znáš

Hmmm, dávno znáš

Dávno už se pravda neříká

A moje srdce trpí, naříká

To všechno snad prý bude tím

Že si Tě málo zasloužím

A že Ti málo dám

Dál už to znám

Dál už to znám

Nejsi vůbec ta, co chtěl jsem mít

Tak odznova vše začínám

Jen tak pro sebe si povídám

Jestli není lepší zůstat sám

A že pro jedno kvítí nevinný

Nesvítí slunce jediný

Óóó, jediný...

Mám chuť to vzdát a všechno zapomenout

Stejní - Ty a já, tak proč s tím nejde hnout?