Vám

Lidem minulým

Svý

Psaní posílám

Svět můj

Je dědictví po Vás

Rok zní

Dvatisícešedesát

Já

Holka budoucí

Teď mám

Právo se tě ptát

Co s ním

S mým světem zničeným

Co nám

Po vás zůstává

Já

Holka budoucí

Se ptám

Jak my máme žít

Svět digitální mám

Není to pěkný

A ani náhodou

S umělou oblohou

Nestačí nám

O vzduchu dám si zdát

Hned jak se setmí

Že masku dýchací nesundám

Za to

Díky vám

Vám

Lidem minulým

Pláč

Z dálky posílám

Kdo z vás

Tak ničí lesy nám

Co nám

Po vás zůstat má

Já

Holka budoucí

Se ptám

Jak s tím máme žít

Strom digitální znám

Nemá moc větví

A ani náhodou

S umělou

Oblohou

Nebaví nás

A digitální pták

Lítat už nesmí

Tak musím vážne žít

V budoucím století

Jen dík vám

Já

Holka budoucí

Znám

Příští století

Svět můj

Je dědictví po vás

Rok zní

Dvatisícešedesát

Za všechno díky vám