Každý všední ráno na mě čekáš,

hned jak vyjdou z domu

vždycky si jen stoupneš

vedle toho stoletýho stromu

až do konce světa,

ten tu bude stát

tobě je však míň,

zhruba o osmdesát

Na tváři ti denodenně hraje úsměv jemný

a nad pupíkem velký dva charaktery pevný

ruměnec na tváři, výraz ostýchavý

věděl bych hned, jak zaměstnat svoje ruce hravý

Všechno se prý zrodilo až po Velkym třesku

tvoje oči vypadaj jak moře po rozbřesku

vlny tvých vlasů dovádějí v příboji

hezká, nebo chytrá myslím, že jseš obojí

Nekoukáš na to, kdo přijel v jaký káře

před chvílí jsem viděl záblesk svatozáře

zahořel jsem láskou, vidíš, děláš ze mě žháře

slíbil jsem, že nepodlehnu, děláš ze mě lháře.

I to další ráno na mě čekáš

hned jak vyjdu z domu

proč si vždycky stoupneš

vedle toho stoletýho stromu

až do konce světa,

ten tu bude stát

a tobě je furt míň

pořád o osmdesát.

Všechno na tvym těle je v dokonalý souhře

dnes večer to prozkoumáme, máme rej v dvouhře

doufám, že mi daruješ tvoje první podání

pak si vyměníme strany, pauzičce nic nebrání

Najdem tajný místečko v maličkatym lese

zpráva kde se nachází, rychle se nese

ta radost až na kost trvá okamžik pouhý

jsi moje nová tramvaj stanice touhy

Chtěl bych se tě dotýkat přes vlákna tvýho svetru

vadí mi jen tvoje výška přes tři a půl metru

jsi nejkrásnější holka, na celým širým worldu

tak proč jseš tu se mnou jenom na billboardu