Mám takovej pocit, že voda v řekách stojí

Že se prostě do našeho města přitýct bojí

Přinesla by špatnou zprávu že se něco stalo

Něco co se kdysi ještě odvrátit dalo

Přehrada na horním toku zadržuje vzpomínky

Do mozaiky současnosti chybějí už kamínky

Pomalu se potápí to naše malý plavidlo

Protože jsme porušili sdělovací pravidlo

Posledních pár měsíců sme spolu skoro nemluvili

O společných touhách, dlouhý noci neprosnili

Jsme jak lidi z Kmotra, co držej zákon mlčení

Se svýma pocitama uvnitř těla věznění

Komunikace....je to slovo tajný

I když máš třeba pocit, že je to furt stejný

Upravil mbych přísloví na prakticky vzato

Mlčeti stříbro a mluviti zlato

Tenhle text je v podstatě nad poměry banální

To, co se s námi stalo, je naprosto normální

Byli jsme dva mladý lidi co neměli rádce

a jejich záliby byli , práce a práce

A k práci se pak dostavila pozvolna samota

Jo, velkej počet mlýnů unavil i Dona Quijota

A se samotou se už v duši začla šířit prázdnota

Třeba se to ještě zlepší v čekárně na Godota

Jak v pokoji velkym jenom čtyři na pět metrů

Můžou dva lidi dělit tisíce kilometrů

Stejně je to zvláštní, jako kdyby jsme se neznali...

Na vzdušný dálky hypotéku už sme platit přestali

Nastoupila jsi do auta ,přetrhala všechny pouta

Na rozloučenou hrách nasypala si do kouta

A už mi tě odvážejí desítky koní

Neptám se už na budoucnost, vi, že už je po ní