Již v mládí se pražské rodačce dařilo uplatňovat v oblasti hudby. V šestnácti letech vyjela s Brněnským rozhlasovým souborem lidových nástrojů na své první zahraniční turné do Spojených států a Kanady. Během studií si navíc přivydělávala jako moderátorka a zpěvačka. Interpretovala zhudebněnou poezii Vítězslava Nezvala, hostovala ve skupině Spirituál kvintet a v první polovině 70. let se objevila na prknech Divadla Semafor, kde účinkovala ve hrách Miroslava Šimka. Na podzim 1974 vystupovala v koncertním programu Karla Gotta a od poloviny 70. let byla společně s Hanou Zagorovou zpěvačkou v Orchestru Karla Vágnera. V těchto letech jí také vyšly první gramofonové desky.
V roce 1984 začala Lenka Filipová hrát s vlastní doprovodnou skupinou Domino. Ačkoli v jejím repertoáru začal převládat střední proud, publikum její písně často zpívané ve francouzštině přijímalo dobře. Své koncerty navíc ozvláštňovala precizními kytarovými sóly.
Velké oblibě se těšila zejména ve francouzsky mluvících zemích. V roce 1988 tak například dostala nabídku zúčastnit se soutěže Eurovize, kde měla s písní Ne partez pas sans moi zastupovat Švýcarsko. Československé úřady jí ale cestu nepovolily. Zastupovat cizí zemi pro ně bylo nepřípustné. Náhradnicí za Lenku Filipovou se tak narychlo stala Céline Dion, která soutěž vyhrála a nastartovala tak svou začínající kariéru.
Středočeská kytaristka a šansoniérka doposud vydala 10 řadových alb a 4 kytarová alba. Většina z jejích nahrávek byla oceněna jako zlaté nebo platinové. S příznivým ohlasem se setkaly i její písně věnované dětem. V anketě Zlatý slavík se několikrát umístila v první desítce a v roce 1997 převzala českou Cenu Grammy. V současnosti se věnuje hře na elektrofonickou kytaru.
