Je prosinec je zima – a ve tvé první slze jsem já

Koukám jak stéká

ta skleněná moucha

Ani sopel ani slina – před pláčem poslední je vteřina

Stojím a zebe

před sebou sebe

Víš, havrani se od havranů poznají podle zobáků

(dobré zprávy přicházejí v průvodech od lesa červených máků)

a ten je daleko

jako moře a žraloci

teskně hučí Arizóna...

do noci.

A práší se pořád..

vlastně i teď letí smetí na slzy

kdejaký neřád

přikrývá někde Lorintzovy obrazy

Před rokem pro kocoura

plakala jsi taky

zůstal ležet v koupelně

nenapil se ani

jen horký čumák na studeném linoleu měl...

Víš havrani se od havranů poznají podle zobáků

(dobré zprávy přicházejí v průvodech od lesa červených máků)

a ten je daleko

jako moře a žraloci

teskně hučí Arizóna...

do noci.