Já jako kouzelník mám bílou holubici

jenž umí mluvit a přiletí ti na klín,

ty jako dívka si ji opatrně pohladíš

a holubice vykřikne: „Jasmín!“

Já jako medvěd, který hraje na cembalo

i jako kůň, který obrací mu noty,

i jako hranostaj, který ty noty píše,

opatrně rozvážu ti boty.

Až do tvého města, které jmenuje se Samota, přijede cirkus

- a to jsem jenom já!!

postavím stan, ty všechna místa obsadíš a víš,

že zítra budu pryč.

Jsem cizí člověk ve vlastním srdci…

Jsem cizí člověk ve vlastním srdci…

(Dnes naposled dnes naposled v náručí dnes naposled slavný polykač ohně)

Já jako ten, který strhne plachtu šapitó

a tvojí Večernice dotýká se prstem

i jako skřítek s malou černou krabičkou,

v níž se objeví.. „Můj prsten!“

Já jako hudebník, který hraje na tubu,

a tobě zdá se že má vlkodlačí oči

i jako sedm pudlů měnících se na rybu,

ty která slyšíš o čem pak ona mlčí.

Až do tvého města, které jmenuje se Samota, přijede cirkus

- a to jsem jenom já

postavím stan ty všechna místa obsadíš a víš,

že zítra budu pryč.

Jsem cizí člověk ve vlastním srdci…

Jsem cizí člověk ve vlastním srdci…

…není v něm leknín ani žádná jiná stvůra… jenom já!

(Dnes naposled dnes naposled v náručí dnes naposled slavný polykač ohně

..veliký balón v páře přichází to hoří a malá Chloe)