KAPO 2. pražec

Jako vášeň která hasne v kouři,

namačkaná bez ostychu.

Zástup živočichů, jako jas dálkových světel,

jako nad talířem večer, mi mizíš.

A mizíš někde v dávnu, jsi láska co mě škrtí,

Ami

já na pokraji smrti, ve svém paralelním

světě, toužím po odvetě a křičím,

R: Slova jsou jen kapky deště a ty voláš ať prším ještě.

Slova jsou jen kapky deště a ty voláš.

Slova jsou jen kapky deště a ty voláš ať prším ještě.

Slova jsou jen kapky deště.

Jako touha, sklem co neprorazí, nekonečné břehy.

S kufry plných něhy, zvu obchodníky s deštěm,

chci koupit to tvé ještě a slyším.

Jak v rozestlaném tichu, za zvuků autoplánů,

unáší tě ránům, jsi tečka v kalendáři.

Co nadosmrti září a křičí.

R: Slova jsou jen ...

R: Slova jsou jen ...