Vstaň, k nám pojď!

Kdekdo chodí s klidem spát a oddává se snům

nemusí se spánku bát, nezahltí ho dům

se spoustou stínů v pokojích jež tancem svým děsí

a s hlasy které volají s tak hořkou příměsí

Vstaň, k nám pojď! Vstaň, k nám pojď!

Měsíc zvolna přibývá, pyšní se jeho zář

deprese vánek ovívá, pokřiví tvoji tvář

a z nadčasových dimenzí je magnetismus znát

to svaly tvoje probouzí a začíná je rvát

Vstaň, k nám pojď! Vstaň, k nám pojď!

Půlnoc, ta černá bestie, když se tvý krve napije

na kraji propasti řve za mnou

Snad je to vlivem měsíce, že táhne mě to vem

i vzduch je tichem prosycen, to dokáže jen sen

a těsně před probuzením mám realitu znát

však jen na pouhý okamžik, než následuje pád.

Půlnoc, ta černá bestie, když se tvý krve napije

na kraji propasti řve za mnou