Zapínám bednu svou

tak co pak nám to dneska předvedou

se ptám a usedám

já snad mám obraz zlej

nějakej zmetek zelenej

do zdí tam naráží

zdá se, že hledá dveře, nikdo jí neotevře

v zeleným hábitu

marně hledá klíče od bytu.

Nic nevidí, nic nevidí, nic nevidí

stopátej díl

Kulturní podvečír

fůra ženskejch dojatě si zabrečí

pár chlapíků bude bez styku

bůh ví kým zbouchnutá

neví, byla totiž ohnutá

a zná jen jeho ááách

boulí má plnou hlavu, co je to za postavu

zelený nezbeda na vlastní dítě usedá.

Nic nevidí, nic nevidí, nic nevidí

stopátej díl

Optici odborní

Esmeraldě oči zprůchodní

divák se rozplývá

neublíží jí stěny, vymění děcku pleny

televizí leze k nám domů.