U křesla v rohu pod oknem,

kde sedávals a básně si čet,

v té tmě, kde zůstal i tvůj sen,

tam teď smutně leží jen tvůj pes.

Chtěl jsi, aby lidi cos měl rád

neměli bídu ani hlad

zatím ses celej život hnal

teď knihu si zavřel a jseš sám.

Dokuď voda teče, pijou z ní,

až pramínek vyschne co pak sním

zestárlej pleyboy, co všem dal

u brány do nebe tiše stál.

Knížku už nikdo nesebral

leží tam a bude ležet dál

jenom pes je smutnej a nechce jíst,

jeho pán už s knížky nechce číst.

Ať si nemyslej...že budu při zdi v nebi stát

dám si nalejt...s cizí dámou půjdu spát...

alspoň jednou...žít podle vlastních pravidel

jen mě mrzí...že jsem to dřív nevěděl...

To si dáme - v tomhle baru nebeským

zedník, řezník - všichni s holou prdelí

dole zuří - válka příbuznej je vrah

o tvý auto - o tvou chatu na horách

Na to serem - ať si to všechno seberou

jednou za rok - ať mi kytku donesou

budu na ně - z láskou vzpomínat

až se mě budou - válet v peřinách

Strejda s tetou na víkend jedou ven

je to divný, že s tvým žigulem

kamarád co na pohřbu hold ti vzdal

mezi nohy, tvý ženě ruku dal.

Nezbejvá, než se tomu všemu smát

tvý děti dávno pijou na horách

jenom ten pes, co měl tě rád

tomu je smutno a nechce žrát...