Holčička už usíná pod rouškem beránčím.

Očička se zavírají a oveček počítání

u její hlavy, plyšáček klidné sny ochrání.

Známá hudba prořízla hradbu noci tichý.

Postava se ze tmy noří, zvíře v šatech se známou tváří.

K posteli si stvůra sedá, rychle než se někdo podívá...

Ruka klouže po hrudníčku nevinnýho stvoření.

Moc a síla v dětských očích, nebrání se. Ať to skončí!

Upocený čelo svítí do tmy a holčička má strach.

Óó - a holčička má strach.

Je spousta příběhů, který umlčí dětský strach,

ty filmy nejsou venku - ty filmy jsou v nás.

Jako přízrak za tou zdí, kterou nejde proskočit,

už jsi mockrát chtěla zbraň si nabít, utýct z domu, jít ho zabít.

Jako vypálenej cejch si nesem vlastní sen,

že budem lepší, nežli oni - slepí, hluchý, navždy němí

Ať se přijdou podívat do našich vypálenejch řad..

Óó a holčička má strach...

Holčička už usíná pod rouškem beránčím

očička se zavírají, a oveček počítání...

Její ruce studí nůž, co klidné sny ochrání.

HOLČIČKA