Asi je můj vlastní život nevýrazný, chudý

Třeba nemám fantazii nebo nevím kudy

O lásce text nenapíšu, to vím celkem jistě

Ty časy už minuly a není žádný příště

Mám poměrně srovnaný, co mě vlastně baví

Co mě umí našlápnout, co mě vždycky spraví

Umím poznat, kdy se lidi chovaj jako svině

Dneska na to můžu koukat všude jako v kině

Optimista může říct: “Jednou bude líp“

Jsem společensky nevýznamný člověk týhle doby

Ani mi to nevadí, jsem vlastně celkem rád

Netlačí mě boty, žádnej politik či hoby

Ale hlavně, nemusim si vůbec na nic hrát

Už nejsem nejmladší, mám rodinu i děti

Chodím denně do práce, od osmi do pěti

Za svůj vlastní život totiž nesu odpovědnost

Každý ráno vstávám a překonávám lenost

Myslím že jsem napůl životní optimista

A když na to příde, i totální pesimista

Doufám, že nás přejdou všechny možný krize

Přitom vůbec nevěřim na pozitivní vize

Vlastně můžu říct, že jednou bude líp

Občas mám už všeho dost

Na co kouknu, to mi vadí

Nemám nadhled, trpělivost

A prdel je, je to mládí