Jsem obyčejnej člověk, stejně jako ty

Žiju novej život, těžím pěkný trampoty

To co bylo, bylo, proč se k tomu vracet?

Stejných jako já, nás bylo tisíce

Kolečka ve stroji, nic neřešíce

Z toho co jsem dělal musim občas zvracet

Otázka, morální moudro, smysl pro povinnost

Válka je válka, rozkaz určuje činnost

Časem pravda, překročil jsem všechny možný meze

Mučil, pálil, zabíjel dle rasový teze

Kdo nám dává právo o životě rozhodovat?

Kdo nám říká co je správný, jak se máme chovat?

Člověk jako zvíře zabalený do lidskosti

Jsme jenom maso, krev a taky kosti

Po válce pak nová doba, nová identita

Většinou jsme v klidu, jenom někdo z nás to schytá

Má největší krypt už není mezi námi

Svědomí mám čistý, byl jsem jen kolečko stroje

Rozkaz někdo dal, já nebyl kdo rozhoduje

Komory, popravy nebyli moje plány

A teď mi dokaž, že by ses tak nechoval i ty!