Čítával jsem častokrát,

když nechtělo se v noci spát.

Kolikrát na mne dýchnul čas

ze stránek, v kůži vázaných.

Těch příběhů, co dávno znám,

příběhů staletých,

láskou a závistí protkaných.

O zámcích,

kde vládnul hodnej král,

co spravedlivě panoval.

O věžích,

kam se každej bál.

Jenom já tam byl

ve svých představách.

Kolikrát jsem takhle jsem

do těch příběhů,

co dávno znám.

Kolikrát jsem takhle směl,

když jsem byl sám.

Na snění

už dávno není čas.

Nezmění

to ani přání,

co je v nás.

Znova vrátit se

do těch příběhů,

co teď už znám.

Teď už vím,

co nevěděl jsem dřív,

že bude pořád

o čem psát.

Jenom lhář

a hlupák by se smál

těm příběhům,

v kůži vázaným.

Ty totiž jsou

pořád v nás,

i když už na ně

není čas.

Ty totiž jsou

pořád v nás

zakletý.

Na snění

už dávno není čas.

Nezmění

to ani přání,

co je v nás.

Na snění

už dávno není čas.

Nezmění

to ani přání,

co je v nás.

Znova vrátit se

do těch příběhů,

co teď už znám.