O nespočetné krásy těla, jež pro mě moje láska měla

když jsem ji hleděl do očí pokládal jsem ji za anděla.

Těch jejích sametových úst, jež se vždy při polibku chvěla,

o jejích ňadrech řeknu jen, že byla zářivá a skvělá.

Né, podruhé už nepotkám tak božsky klenutého čela

do jejích tajů vcházel jsem nábožně jako do kostela.

A když řekla "proboha už dost", tak toho teprv nejvíc chtěla,

časem jsem na ni zapomněl i ona na mě zapomněla.