Človíček

Skoro celej tejden trávím doma sám.

To když se večer sejdem dáme řeč a kouř.

Venku padá sníh lesk vidím v očích tvých.

To když se do nich dívám za to může kouř.

Odešlas mi ráno, dvakrát taková.

A nikde není psáno, jak se zachová.

Možná bude tenká a nebo jako sud.

I když to bude holka a nebo príma kluk.

R: Žádnej se mi nediví, že jsem dneska opilý

narodil se človíček.

Nikdo mi nenadává, že tak děsně nasávám

unavená spí.

Tak na našem hřišti, křičí malí svišti.

Mezi nima kouká, něco si snad brouká.

A když máma volá málokdo odolá.

Jak to krásně voní, za to může kouř.

R: (2x)