Když listí skryje ptačí třepe tání

a cítím vodu v mracích zčernalých

nad šňůrou potoka se přes lopuchy skláním

a vidím záblesk krásy z povzdálí.

Ty podobáš se pstruhu duhovému

své tužby pihy nosíš na bocích

na čele kapky v tvaru diadému

je hravá, dravá, není pomoci.

Já muškou jsem a ty pstruh,co mě chytí

jsem třpytkou lesklou,ale bez háčku

když nejsme spojeni vlascem ani nití,

proč já si tebou srdce promáčknul?

Když listí skryje ptačí třepetání

a cítím bouřku v mracích zlověstných

pstruhem tě vidím a to nepřeháním

pro duhu v kůži jdu jak pocestný.

Když listí skryje ptačí třepetání

a cítím bouřku v mracích zlověstných

pstruhem tě vidím a to nepřeháním

pro duhu v kůži jdu jak pocestný.