U železničního mostu,

ve vzduchu visí dým a blues,

u železničního mostu,

ve vzduchu visí dým a blues.

Den co den u trati čekám

s bláhovou nadějí

každý den ztrácí se všechno někam

tou řekou kolejí.

Strojvůdce možná to tuší

někdy mi rukou zamává,

strojvůdce možná to tuší

někdy mi rukou zamává.

Potom se ozve zas pára,

výhybky doznějí

a ve mně umře ta touha stará

nad řekou kolejí.

Když pak jdu od mostu domů

srdce až v ústech mám,

když pak jdu od mostu domů

srdce až v ústech mám.

Některý sny se jen zdají

jiný jdou hlouběji

a já bych tak rád jel dolů na jih

tou řekou kolejí.