Natočil několik gramodesek: Rakovina (1969); Maškary (1970); reedice Bratříčku, zavírej vrátka (1971); Carmina resurrectionis (1974); Karavana mraků (1980); Plaváček (1983); Dopisy (1988). Desky se mimo jiné pašovaly (či ilegálně s jinými přebaly) zasílaly do Československa. Krylovy písně byly pravidelně vysílány na vlnách RFE i dalších stanic, protože byly doma neobyčejně oblíbenx; komentáře, ale zejména songy se těšily nemalému zájmu a namnoze „zlidověly“.

V sedmdesátých až osmdesátých letech uskutečnil řadu koncertních turné pro krajanská sdružení: Anglie, USA, Kanada, Austrálie, Rakousko etc. Na mnichovské univerzitě studoval dějiny umění a žurnalistiku (1973-1979). Po listopadu 1989 se jako jeden z prvních exulantů vrátil zpět, ale československé úřady mu odmítly vydat pas (resp. potvrdit státní občanství). Německé úřady mu naopak pas odebraly, neboť pominuly důvody k politickému azylu.

Byl jednou z nejpopulárnějších osobností veřejného života. Ihned začal kritizovat nešvary nové vládnoucí garnitury, což mu v té době přinášelo většinou nepochopení. V masmédiích hojně vycházely jeho politické komentáře, satiry, interview, natočeno bylo několik filmových dokumentů. Ve velké míře koncertoval, natáčel nové songy: CD Tekuté písky (1990); Monology (1992); publikoval literární díla, například Mladá fronta vydala ve stotisícovém nákladu Kníšku Karla Kryla (1990); „Lot (Nepublikované verše autorem opuštěné na podzim L. P. 1989“ vydal Spolek českých bibliofilů, Praha 1990; bibliofilii Sněhurka v hadřících (1992); vyšlo i několik samostatných písňových sborníků, překlady písní do polštiny aj. Z Mnichova se K. Kryl přestěhoval blíž k hranicím, nejprve do Waldkirchenu a nakonec do Passova. Z těchto míst jezdil na pravidelná, rozsáhlá turné po České republice i Slovensku. Zemřel v Mnichově; pohřben je v břevnovském klášteře v Praze.