S ní šel život snáz,byl hezčí svět,

svět jenž se zelenal a kvet a

mnohem teplejší byl fén co tehdy vál.

S ní můj pokoj zářil víc než krám,

měl vůni křížal to co znám a ted'

tu večer sedím sám a ona není u mne dál.

S ní to padal čistší déšt' i sníh

co znělo z jejich úst to z mých

a my jsme vážně měli stále co si říct.

S ní i šepot květin měl svůj řád i když byl podzim,

ječmen zlát,

ted' se mi o ní smí jen zdát,

jen zdát nic víc.

S ní se nebe zdálo modré jako džbán,

celý vesmír byl pro mne dokořán a

věčně v tváři mi jen úsměv hrál.

S ní cítil jsem v ústech sladkost karamel

a starý kabát co jsem tehdy měl byl za pár korun,

ale tím víc hřál.

S ní bylo mi 11 a míň a svět byl velká světlá síň,

ve které nenašel se tón co smutně zní.

S ní mi bylo 16 a tak dál,

co bych já jen ted' za to dal kdybych tak s ní tu znova stál,

s maminkou,mámou s nííí,sníííííí

óóó s ní.