Do re mi la, la mi re do

a byla krásná,

ve škole nás učila znát

tajemství tónů,

neměla zdání o mém přání

já v klávesách jsem skrýval lásku svou.

Do re mi la, od koho z nás

má tohle jméno

do re mi la, vzpomínka má

málem až hříšná

dlouhá léta stále vzkvétá

častokrát se mi zdá o nás dvou.

já v klávesách jsem skrýval lásku svou.

Do re mi la, dokážu hrát

na klapkách bílých,

do re mi la, stěží co víc, pouze to jméno.

Do jejich tváří dýchlo stáří

klavír čas rozladil jak se hnal.

Neměla zdání o mém přání

v klávesách se láska má i dál teď skrývá.