Stoupali jsme vejš k horám,

v žilách dravej proud.

Obraz mládí zrál pro rám,

pro svůj tichej kout.

Tak zatím co teď dál jiní pláčou

nad mládím,

Čas já s tebou podvádím.

Touha hnala dlaň k dlani,

něžný dotek dvou.

Zas nedokážu spát ani ,

hledám dál dlaň tvou.

A vrásky ty já nesčítám,

což je zdá se právš tím.

Že čas já s tebou podvádím.

Já vrásky nesčítám,

což je zdá se právě tím.

Že čas já s tebou podvádím.