Amaj7 A7

Přemýšlím zdali srdce snad

dá se k náměstí přirovnat

svoje stopy nepochopím

i když lze v nich číst

Tak procházím to náměstí

jež sevřené je do pěsti

a chtěl bych v klidu jít však srdce musí bít

i do citlivých míst

R: Jen křídla Meluzíny nevrhají stíny

a průhledná jsou tak že nespatří je zrak

však srdce cítí tlak a určitě je znát, že

Tenké chladné blány jsou zima, mlha, vrány

a tichý v kamnech hlas, když naplní se čas

Emi

a lépe je jít spát

Tam do kavárny můžu jít

a něco jíst a něco pít

má.li cenu hledat změnu

a cigarety dým

Jen hlavně zůstat nad věcí

snad řízky, možná telecí

a doušek vína připomíná

co už dávno vím, že.

R:

Docela jsem už zapomněl

čím začal jsem, čím skončit chtěl

ač volím slova stále nová

nejspíš zbytečně

Setmělo se už docela

a sklo mě chladí do čela

a všude víří jako chmýří

zkrátka výtečně:

R: