To jsem já, přímo já kdo tu postává,

každé ráno k vašim oknům zamává,

celý týden z nich své oči nespouští, že jsi prý má.

A ty jen koukáš ven, proč mě nevnímáš,

na mě jakoby se schválně nedíváš,

jen mě stále tak víc a víc napínáš, ale príma.

Tvůj první velký kluk jsem já,

víš to a říkáš ne a ne,

tvůj první velký kluk jsem já,

slunce mám tebou zastřené.

Proč tvůj smích slyšet smím jenom z povzdálí,

proč ti vadí jeden známý, neznámý,

nejsi ta kterou každý hned omámí, to je príma.

O tom sníš, tak pojď blíž, nech už váhání,

jenom blázen svoje štěstí odhání,

zahoď sen a pojď ven i to čekání bylo príma.

Tvůj první velký kluk jsem já...

Tvůj první velký kluk jsem já,

víš to a říkáš ne a ne,

tvůj první velký kluk jsem já,

psal bych ti básně náramné,

a hádej o čem dívko zlá, že jsi tak rozmarná, ale príma.