Nemám hlas jako zvon, který krásně zpívá,

jasný tón, barytón to nejsem já,

úsměv dam,je ten tam, některá i zívá,

s plátnem kin, manekýn to nejsem já.

S kytarou se občas krajem toulám,

nezpívám pro přeplněný sál,

neskutečným snům i dětským touhám,

rozumím a tak jsem neprohrál.

Loukám, řekám, lesům, vodám, potokům a stráním,

oblakům co plují jasně modrou oblohou,

včelám pilným před kterými pokorně se skláním,

zpívám jenom tak, ač vím, že tleskat nemohou.¨

Nemám hlas jako zvon, to už vlastně víte,

chlap jak dub, bílý chrup, to nejsem já,

ten můj hlas v každý čas nepatrně skřípe,

erbový znak, ale kdepak, to nejsem já.

S kytarou se občas krajem toulám...

Loukám, řekám, lesům, vodám, potokům a stráním... (2x)