Až přestaneš se ptát proč listí stromů opadá,

až přestaneš se ptát proč růže zvolna uvadá,

růže co kvetla pro lásku u cesty z modrých oblázků

já budu klidně spát, já budu klidně spát.

Až přestaneš se prát a prakem střílet na dálku,

až přestaneš si hrát na dvorku s dětmi na válku,

hračky co máš ke střílení uložím v temným sklepení,

pak budu klidně spát, já budu klidně spát.

Až přestaneš se ptát kam ptáci táhnou oblohou,

než začnou ledy tát tak zůstat přeci nemohou,

až přiletí zas nazpátek z krajiny dětských otázek,

já budu klidně spát, já budu klidně spát.

Až jednou budeš stát na dlouhý cestě neznámý,

a s životem se prát sám bez táty a bez mámy,

až zazní zvony půlnoční a zavládne klid vánoční,

já budu klidně spát, já budu klidně spát, já budu klidně spát...