Šly dny a noci, on byl sám a nikdo nebyl s ním,

seděl jak z žuly vytesán a neměl žádnej stín.

Sýček mu sletěl na hlavu za svitu zimních hvězd,

neb myslel si, že není živ, že mrtev dávno jest.

Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází.

Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi.

V bílém paní oděná, šla tudy v noční čas,

zůstala tam na chvíli, květy propletlý vlas.

On kouzla, která vládla ním, přemohl za pár chvil,

k sobě ji strhl, v její stín oba dva zahalil.

Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází.

Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi.

Víc nešla žádnou ze svých cest, s ním věčně musí být,

kde slunce, měsíce a hvězd se navždy ztratil svit.

Jen jednou v roce přijde den, otevře země klín,

až do rána s ní tančí jen a mají jeden stín.

Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází.

Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi.

V hlubinách země prosnívají svůj stínový sen

a v teplých vlnách zapomnění zůstávají jen.

Dokud ta síla odvěká je nepropustí tam,

kde mohou tančit do rána a oddávat se hrám.

Zas je tu noc, kouzelná noc a jeden stín jí provází.

Přichází noc, magická noc, ti dva tančí, jak v extázi.