Já o listech jsem zpívala a zlaté listí bylo.

Já zpívala jsem o větru – a lesem zabouřilo.

Tam za Sluncem a Měsícem po moři pěny jdou

a na pobřeží Ilmarion kdys rostl zlatý strom.

Ó Lórien, Lothlórien – kouzelná Lothlórien!

Ve věčném hvězdném soumraku v Eldamar svítíval,

v Eldamar, kde Tirion blažených elfů král.

Tam rostlo zlaté listoví a košatil se věk,

však zde za mořem Dělícím pro slzy není lék.

Ó Lórien, Lothlórien – kouzelná Lothlórien!

Ó Lórien! Již zima jde, den holý, bez listí,

do vody listy padají, Řeka je odnáší.

Již příliš dlouho na tomto břehu, já přebývám

a ve vadnoucí korunu elanor zlatý zaplétám.

Chci-li však zpívat o lodích, která mi přijde vstříc?

Kde vzít tu, jež mě ponese nazpátek po mořích?

Ó Lórien, Lothlórien – kouzelná Lothlórien!