Zrána mě probudil smích, i když ten vedle mě spal.

V kalhotách pohozených číhala včerejší tma.

A na zemi písmenka tím zipem přesně ze tmy vyštípaná

sypou se z nohavice ven a tvoří slova který znám.

R: A za okny pán směje se že není sám.

Pak roztáhne křídla a s písmenky mi odlétá.

A pomalu krouží a slova se snáší do koruny stromů a ptáci je zobají.

Já tomu nerozumím a tak utíkám k oknu a to všechno potají.

Vzbudila jsem toho co spal on svíral ruku v pěst.

Věděla jsem, že něco tají, že to nemůže snést.

Ptal se mě, proč už jsem vzhůru a proč ho nenechám spát.

Jeho tajnosnubný pohled probíjel jak holej drát.

R: A já omráčená vím, že sílu nemám.

Tak roztáhnu křídla a z postele mu odlétám.

A pomalu kroužím a slova se snáší do koruny stromů a ptáci je zobají.

R: A já omráčená ...