(Otevře se opona. Jsme na zámku v Grünbachu. Sluha přivádí faráře, lékaře a

Bobše do salónu.)

SLUHA: A teď, když jste vykoupaní, mohu vás panu baronovi ohlásit.

LÉKAŘ: Řekněte mu, že přicházíme v záležitosti velké zdravotnické akce týkající se

odběru šlechtické krve.

SLUHA: Tak to nepůjde. Tohle by si pan baron nezapamatoval. Nešlo by to říci nějak stručněji?

LÉKAŘ: Řekněte mu tedy, že za ním přišla takzvaná Modrá trojka.

SLUHA: Modrá trojka. To by mohl pochopit. Víte, pánové, pan baron sice ještě není

tak stár, ale mnoho prožil. A tak s ním bývá někdy rozhovor poněkud obtížný. Budete na to muset brát ohled. (Odejde.)

FARÁŘ: Co to má znamenat, doktore?

LÉKAŘ: Vzhledem k tomu, co jsme od hajného slyšeli o baronově nezřízeném životě v mládí, myslím, že se jedná o únik paměťových buněk do pohlavních žláz. My

lékaři tomu říkáme genitální meliorace. Bude-li to takové první druhé stadium, pak

by s ním mohla být ještě řeč. (Vejde baron a sluha.)

BARON: Vítejte v Grünbachu. Jsou vykoupaní?

SLUHA: Jsou, pane barone.

BARON (potřese faráři a lékaři rukou): Víte, musíme tu dbát o hygienu. Řádí tu horečka omladnic. Co máte na srdci?

LÉKAŘ (vyjme list a čte): Vážený pane barone. Mohutný rozmach dopravy a vzrůstající počet dopravních nehod způsobují, že lékařská věda musí stále častěji sahat k

transfúzím. A tu je třeba pamatovat i na zásobu šlechtické krve. Jistě by nebylo

vhodné, aby urozený člověk dostal do žil krev nějakého podomka.

BARON: Ano, ano. Rozumím. (Obrátí se k sluhovi.) Toho podomka zavřít. To by

nešlo, tohleto. To by nám za chvíli všechno rozkradli. (Otočí se znovu k hostům a

zarazí se, jako by je viděl poprvé.) Co tu chtějí ti lidé?

SLUHA: Modrá trojka, pane barone.

BARON: Vítejte v Grünbachu. Jsou vykoupaní?

SLUHA: Jsou, pane barone.

BARON (potřese faráři a lékaři rukou): Co máte na srdci?

LÉKAŘ (opět čte): Vážený pane barone. Mohutný rozmach… (sluhovi) Slyší?

SLUHA: Slyší, ale neudrží.

LÉKAŘ (k faráři): Třetí stadium. (K baronovi:) Přišli jsme vám vzít krev. Pan baron

si laskavě vyhrne rukáv. (Baron si nechá ochotně vykasat rukáv.) Máte nějaké děti,

pane barone? (Lékař vyjme z brašny stahovadlo a obtočí je kolem baronovy paže.)

BARON: Ani nevím, pánové. V mládí jsem létal z květu na květ jako včelička. (Lékař vezme zkumavku a zabodne do barona jehlu.)

LÉKAŘ: To se pozná voják. Ani nehlesne. Je zvyklý prolévat krev.

BARON: Tak, tak, pánové. Já jsem byl statečný už jako dítě v peřince. Moje maminka vždycky říkávala…

(Opona se zavře a hned zase otevře. Na scéně matka s dítětem v povijanu.)

MATKA: Kdepak náš Walter! To je pašák!

(Opona se zavře a hned zase otevře. Na scéně lékař, farář, Bobeš, sluha a baron.)

BARON: A měla pravdu.

FARÁŘ: A nebyl jste jako voják ubytován v heřmanické myslivně?

BARON (obrátí se k sluhovi): Kdo je ten člověk?

SLUHA: Stále Modrá trojka, pane barone.

BARON: Aha! Vítejte v Grünbachu! Jsou…

SLUHA: Jsou, pane barone. Sama jsem je mydlil.

BARON (potřese faráři rukou): To mám radost! Stále se setkávám s novými a novými lidmi. Co máte na srdci?

FARÁŘ: Ptal jsem se na tu heřmanickou myslivnu.

BARON: Heřmanická myslivna! Ach ano! Tam jsem poznal Martu, pánové.

FARÁŘ: Tak jste si vzpomněl! Kde je té ubožačce konec?

BARON: Konec? (Nakloní se tajemně k faráři.) Marta je tady u mne na zámku.

FARÁŘ: Opravdu?

BARON: Tak, tak. Ale paní baronka to nesmí vědět! (Ozve se zabušení na zámecká

vrata.) Jdi se podívat, kdo to k nám jde. (Sluha odejde.)

LÉKAŘ: Pane barone, Martě se po vašem odchodu narodilo dítě.

BARON: Základ státu.

LÉKAŘ: Přesněji řečeno syn. Není nesnadné uhodnout, kdo je jeho otcem. Ale

krevní zkouška nám to poví s naprostou jistotou. (Podívá se do zkumavky proti

světlu.) Ano, je to váš syn!

BARON: Ukažte. (Bere si zkumavku a prohlíží si ji také proti světlu.) Namouduši!

Můj syn! Má krev! Marto! (Tímto zvoláním se obrací k sluhovi, který právě přichází a nese na ramínku myslivecký oděv.) Náš syn!

SLUHA (také se podívá do zkumavky): Skutečně. Ach, Waltře, já jsem tak šťastná. BARON (stále ještě s pohledem na zkumavku): Koupíme mu kolo… Dáme ho studovat… Plavat už umí…

LÉKAŘ: Cože? Tento sluha je Marta, žena hajného Mikovce? Vždyť má pumpky!

SLUHA: Ano, pane doktore. Musela jsem se přestrojit za muže, abych mohla žít

Waltrovi po boku.

BARON: Kdo to přišel?

SLUHA: Waltře, ještě se celá chvěji. Je zde hajný Mikovec.

BARON: Sapristi! Cos mu řekla?

SLUHA: Poslala jsem ho do koupelny. Waltře, promluv s ním. (K šatům na ramínku:) Josefe, nedělej nám těžkosti.

BARON (ťuká na dveře koupelny): Vítejte v Grünbachu! (Z reproduktoru zní už

chvíli šumění sprchy. Do toho hlas hajného Mikovce.)

HAJNÝ: Chlapec mi přirostl k srdci, je mi bez něho těžko.

SLUHA: Nemohl by u nás dělat lesníka?

BARON: Nemohl byste u nás dělat lesníka?

HAJNÝ: To bych mohl. Je tu někde mejdlo?

SLUHA: Na polici, Josefe! Tak vás tu budu mít všechny.

FARÁŘ: Nuže, Bobši, teď můžeš předstoupit před své rodiče.

SLUHA: Chlapče, pojď k mamince! (Ozve se bušení na zámecká vrata.) Počkej

chvilku, musím jít otevřít. (Odejde.)

LÉKAŘ: Je němý, vychovaly ho srny.

BARON: Inu, vysoká.

LÉKAŘ: Ale silný otřes, jakým je bezesporu setkání s vámi, by mu mohl vrátit řeč.

(Sluha se vrátí a nese šaty hostinského a Wassermanna.)

SLUHA: Pane barone, přišel pan hostinský a horník Wassermann. Chtějí vám blahopřát k návratu syna.

BARON: Na to zase praskne mejdla…

FARÁŘ: Nuže, Bobši, teď můžeš předstoupit před své rodiče.

SLUHA: Chlapče, pojď k mamince. (Ozve se zabušení na zámecká vrata.) Bože,

dneska se tu dveře netrhnou.

BARON: No a já si půjdu lehnout.

FARÁŘ: Ale vždyť jste se s Bobšem ještě nepřivítal! (Sluha přináší na ramínku

vodnický kostým.)

SLUHA: Přišel takový mužíček a hned se hnal do koupelny.

FARÁŘ: Pane barone, pohleďte, toto je Bobeš, váš syn.

BARON: Ten mládenec se mi líbí. Kdo to je?

FARÁŘ: Bobši, vidíš, tohle je tvůj tatínek.

BOBEŠ (k údivu všech promluví): Tatínek…

LÉKAŘ: Mluví!

FARÁŘ: Díky bohu!

LÉKAŘ: Tiše! Chce něco říci! No, Bobši, neboj se, zatlač!

BOBEŠ: Tatínek – je blbec.

BARON: Poznal mě!

FARÁŘ (do hudby): Dojemné to shledání!

Kdo se slzám ubrání?

Vám, doktore, patří dík

za ten šťastný okamžik.

Bobeš po všech bědách, zmatku

našel otce, řeč…

BOBEŠ: Tatínek…

FARÁŘ (pohybem ruky ho umlčí): … i matku.

Šlechtický ho titul věnčí,

dej bůh, ať se neponěmčí!

(KONEC)