Osud mamutí opery „Panama“

Prof. Miloš Čepelka

Pohnutkou k záměru zkomponovat mohutné operní dílo Panama

byl příklad slavného italského komponisty G. Verdiho, který k slavnostnímu

otevření Suezského průplavu složil operu Aida. Na rozdíl

od Verdiho nechtěl být Cimrman pouze autorem zahajovací opery,

nýbrž i autorem Panamského průplavu samotného. Francouzskému

inženýru Lessepsovi, který v letech 1879-88 začal již průplav budovat,

byla vládou Spojených států další práce znemožněna. Cimrman

počítal s tím, že vedení prací po Lessepsovi převezme. Měl totiž ve

Spojených státech několik vlivných známých, kteří se mu v dopisech

zmišovali, že se na ně může kdykoli obrátit, kdyby cokoli potřeboval.

Byl to například George Kulikowski, vyhlášený washingtonský

cukrář, nebo Jim Hronek, podnikavý obchodní cestující s pánskými

vestami obchodního domu Westinghouse. Proto se Cimrman rozhodl

napsat inženýru Lessepsovi dopis.

„Milý pane inženýre,“ píše, „laiky ponechme v iluzi, že stavba průplavu

vyžaduje geniální mozek. My oba přece víme, že nejde o víc

než o veliký rigol, jehož praktickou projekční stránku obstarají dva

inženýři s dostatečným množstvím kolíků a s patřičně dlouhou ššůrou.

Na tuto práci jsem již domluven s ing. Stárkem a ing. Mikotou.

Oba jsou zdatnými chodci a ing. Mikota, známý průkopník skautingu,

je navíc schopen udělat si kolík v přírodě svépomocí. Oba pánové

se již domluvili, kdo na které straně bude kolíkovat, a trénují práci

mezi Prahou a Hradcem Králové, jejichž vzdálenost šíři Panamské

úžiny zhruba odpovídá. Tím je projekt průplavu v podstatě hotov.

Opravdovou technickou invenci vyžadují problémy sekundární: ubytování,

doprava, strava, hygiena a nářadí tří set tisíc kopáčů, s nimiž

pro Panamu počítám. Nářadí jsem rozvrhl takto:

1) 100 000 trakařů

2) 100 000 lopat

3) 100 000 krumpáčů (4 rezervní)

Hlavním problémem bude hygiena. Tak veliké množství kopáčů

ponecháno po hygienické stránce bez usměrnění je schopno zdevastovati

denně 4 ha krajiny. Proto budou vlevo i vpravo vytyčeny pásy

v šíři 50 m (tzv. Fekalzonen), jejichž zaoráním vzniknou po obou

stranách průplavu okrasné květinové pásy (tzv. Blumenzonen).

Tolik tedy pro Vaši informaci. Sám bych Vás prosil, zda byste mi

nemohl podat zprávu o tom, kam až jste se s výkopem dostal a jak

hluboko jste šel. Velmi by mi to usnadnilo kalkulaci a inženýrům Stárkovi

a Mikotovi bych mohl přesně říci, kde mají vystoupit. Končím

s pozdravem: Ostatní si řeknem, až tu šíji přetnem! Váš J. Cimrman.“

Pokud jde o operní zpracování Panamského průplavu, všimněme

si aspoš poslední, dramaticky vypjaté scény:

Stavba průplavu je před dokončením. Mexický kopáč Fernandéz

Baraba, předák první pracovní čety, naposledy máchne krumpáčem

a vody dvou oceánů se s mohutným zašuměním spojí. Jásot desetitisíců

pracujících se nese nad kanálem.

Jen tak na okraj: Tato scéna měla být nejmasovějším výjevem

v dějinách opery vůbec. Mělo v ní vystoupit sedm tisíc statistů, nejpilnějších

kopáčů. Cimrman počítal, že příslib účinkování v opeře

pozvedne pracovní morálku, zejména u líných italských čet.

Projekt Panamského průplavu zaslal Cimrman do Washingtonu

a netrpělivě očekával odpověï. Kancelář Bílého domu mu však plány

a dokumentaci vrátila s poukazem na to, že práce na průplavu byly

už svěřeny americkému inženýru G. W. Goethalsovi. Cimrman americké

vládě obratem vysvětluje, že kromě projektu průplavu zpracoval

i slavnostní operu k jeho otevření a že je nemožné nahradit ústředního

hrdinu opery stavitele Cimrmana stavitelem jiným. Dokládá to

mj. i ukázkami z libreta, např. srovnáním rýmů z 1. dějství opery.

Původní Cimrmanova verze zněla:

„Kanál velký na mysli ti tane?

Vyslov se jasně, Cimrmane!“

A verze navrhovaná americkou vládou:

„Kanál velký na mysli ti tane?

Vyslov se jasně, Goethalsi!“

Ačkoli každému musí být zřejmé, že změna osoby stavitele by

znamenala úplnou destrukci rýmové složky díla, zůstávají americké

úřady k Cimrmanovým vývodům hluché. Marně chodí cukrář Kulikowski

do Bílého domu s indiány. Panamský průplav dokončuje

Goethals. Avšak Cimrman uštědřuje vládě USA morální políček. Na

sjezdu abiturientů vídešské reálky prohlašuje, že souhlas k veřejnému

provozování opery Panama nikdy nedá. A svůj slib dodržel.