Sedím sám v bytě který znám, možná bdím, možná usínám,

Křídla mám bez perutí, míříme k výšinám,

Člověk sní o tom kolik smí, hlídá svý malý tajemství,

Jen malé obejmutí, tak málo stačí nám,

Jak je to možný nemám zdání,

Ale můžeme být spojeni myšlenkami,

A tak bezpečně vím,

Že naše cesty vedou k jedinému cíli, že naše srdce ví když se rozum mýlí,

Že svět je plný osamělých lodí já věřím, že se najdou ty, co se k sobě hodí,

Žiju sám těle který mám, pomalu oči zavírám k duši mám sedm dveří a od nich klíč ti dám,

Časem plujeme a víme svý, život se s náma nemazlí, jak hvězdy nad obzorem hledáme přístřeší,

Bloudíme světem bez ustání,

Ale můžeme být spojeni myšlenkami,

A tak bezpečně vím

Že naše cesty vedou k jedinému cíli, že naše srdce ví když se rozum mýlí,

Že svět je plný osamělých lodí já věřím, že se najdou ty, co se k sobě hodí,

Že naše cesty vedou k jedinému cíli, že naše srdce ví když se rozum mýlí,

Že svět je plný osamělých lodí já věřím, že se najdou ty, co se k sobě hodí,

Že naše cesty vedou k jedinému cíli, že naše srdce víkdyž se rozum mýlí,

Že svět je plný osamělých lodí já věřím, že se najdou ty, co se k sobě hodí,