V bludišti tvého srdce stával malý dům.

Při prvním větru zaskřípal, při druhém spadnul: bum!

Chceš třesoucíma rukama zachránit, co se dá,

však nacházíš jen klam a zmar a v tom přicházím já.

V bludišti tvého srdce vyrostla však zeď.

Beranidlu výmluvnosti dávám pokyn: teď!

Pronikám do tvé hlavy jak nepatrný střep,

však odpovědí je mi jen zrychlující se tep.

V bludišti tvého srdce vyrůstá pevný hrad

a v něm bydlí jistota, že někdo tě má rád.

Zaklepal jsem, zazvonil, ty jdeš otevřít

a já vstupuji do tebe a budu v tobě žít!