Nemůžu jíst a spát a žít, nemůžu tomu utýct,

chce to mě, má to hlad, chce to víc, mnohem víc.

Jsem na to sám a mám ti chuť teď něco říct,

možná už mám jen pár dnů chci to hnát co to jde.

A chce to víc, a křik, a krev, dává znamení,

tak zatni zuby, no tak, ukaž, co v tobě je.

A chce to víc, a křik, a krev, tu zvlášť ocení,

tak nastav krk, provedem, drobnej rituál.

Možná už mám jenom pár dnů,

musím to hnát v jeho jménu.

Jdu cestou bez konce, jsem bohem pozvracen.

Ukaž mi, co v tobě je, ukaž se, vyvrhnu tě.

Naposled tě políbím, pak s láskou vykrvím.

Vykrvím jako jehně, hlodá to, je to ve mně.

Potkan v hlavě!

A chce to víc, a křik, a krev, dává znamení,

vyhlodává mě to zevnitř, má to puzení.

Cítím se bejt jistej víc v jeho jménu,

slyším ho škrábat vztekle na mou lebeční stěnu.

A naposled, možná, nocí se projdeme městem,

potom si dám s chutí srdce tvý s chřestem.

A naposled tě já na tvář políbím,

potom tě sám jako jehně s láskou vykrvím.

Možná už mám jenom pár dnů,

musím to hnát v jeho jménu.

Jdu cestou bez konce, jsem bohem pozvracen.

Ukaž mi, co v tobě je, ukaž se, vyvrhnu tě.

Naposled tě políbím, pak s láskou vykrvím.

Vykrvím jako jehně, hlodá to, je to ve mně.

Potkan v hlavě!

Nemůžu jíst a spát a žít, nemůžu tomu utýct,

chce to mě, má to hlad, chce to víc, mnohem víc.

Jsem na to sám a mám ti chuť teď něco říct,

tak nastav krk, provedem, drobnej rituál.