Svazek květin vadne, když padá do hrobu

Ztrácí světlo, ztrácí váhu, když jde vstříc osudu

Uvnitř ležím já, vnímám jen napůl

Ztrácím světlo, ztrácím váhu a jsem nekonečně volný

Něco se děje nade mnou i pode mnou

Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno

Země chrání mé tělo jako černý sníh

Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září

Uvnitř ležím já a vnímám jen napůl

Ztrácím světlo, ztrácím váhu a jsem nekonečně volný

S rozzuřenou tváří Bůh leží vedle mne

Jako každý den ho slyším obracet se v hrobě

Něco se děje nade mnou i pode mnou

Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno

Země chrání mé tělo jako černý sníh

Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září

Znamení nové tmy tě nechává daleko od cíle

Tam, kde tě vidím běžet opuštěnou krajinou

A pomalu se snáší noc

Hluboko řvou studené vodní proudy

Pod zemí, na které umíráš

Tam, kde tě vidím ležet a čekat

V opuštěné krajině... sbohem.

Svazek květin vadne, když padá do hrobu

Ztrácí světlo, ztrácí váhu, když jde vstříc osudu

Moje starší sestra jde spálit mé šaty a věci

Oheň plane proti Měsíci

Cítím, že se blíží můj čas

Něco se děje nade mnou i pode mnou

Moje fantazie teď pod zemí pracuje naplno

Země chrání mé tělo jako černý sníh

Moje myšlenky nedávají smysl a orgány září.

M. I., K. II, ž. V, verš 92-122