Světla zhasly, už nemá proč tam stát,

čekat na svit, když právě dneska přestal hrát

vkládat svůj život, do svého smyslu nemá cenu

podium pro něj vyschlo, pocítil naposledy trému

teď už může jenom pamatovat, na poslední slova

na zmatek před koncertem, nechal své jméno skandovat

nepocítí nic, možná vzpomínky na víkendy,

na dny ve studiu, na texty a na výlety

dneska naposledy pán, příště jenom host

dnes naposledy dal svojim lidem svou moc

nezbořil most, jenom se nchtěl navždy procházet

dokud nespadne, aby nemusel začít od hráze

rap mu dával svobodu, ale nestačila k tomu

aby jako profesionál stoupal životně nahoru

měl peníze, kontakty, úspěch, slibnou kariéru,

chtěl změnit směr, uniknout zpátky z protisměru

nechtěl měnit sen, chtěl ho snít i když bude po něm

nezměnil se, i když stále rostl jeho prodej

jeho jméno byl pojeb, dokázal ovládnout slovem

byl mladým patronem, upřímností ozbrojem

s každým dalším krokem, se vzdaloval sobě

svojí minulosti, dělal to všechno pro svoji oběť

začínáš, končíš, posloucháš? Pojď blíž

píšeš ať něco znamenáš

začínáš, končíš, posloucháš? Sám víš

jestli tvůj život něco znamená

tam kde jeho život začínal rapem, teď začíná jinak

a kde končil rapem, tak teď končil u jeho syna

skončilo období kdy mohl nálady střídat

vracet se pozdě domů, s postelí se nad rány vídat

čím dál víc chtěl aby jeho syn měl víc let

aby vyspěl a mohl s ním vzpomínky sdílet,

vracet se tam, kde byl rap nonstop vedle něj,

učit se z minulosti, to jak a proč hrát fair play

syn ho nevědomě učil zapomenout na mládí

na jeho sílu proměn, neměl čas se navrátit

ani chuť, už mu jenom ukazoval covery desek

na texty chtěl počkat až mu bude nejmíň deset

těšil se na každý den strávený s jeho synem

zároveň se modlil ať minulost nikdy nepomine

ať se nikdy v životě jeho vzpomínky neztratí

hudba byla jeho minulost bez které se prostě nedá žít