Občas říkám, že se nechci měnit, nesnáším totiž změny

když začnou měnit tvůj svět život pořadí písmen abecedy

ať je to člověk situace vždycky se trápím v depresích

nikoho nezajímá o čem přemýšlím a o čem sním

přišla si rychlejc než změna a než sem to pochopil,

navzájem jsme se podělili o kousek svého soukromí

pochopil jsem to jako start, jenom jsem neuměl začít

takže si musela ty, sorry jsem přece jenom mladší

pokud je nenávist to, co utopí vztah

tak naděj umí plavat, vysvobodit sílu pro dva

postavit na nohy, začít fungovat na bázi víry

stačí mi, že mám tebe a je mi jedno jak to mají jiní

prožili jsme toho spolu dost, já nechci nikdy zapomenout

chvíle, co si navždy budu pamatovat jako první noc s tebou

zažili jsme výlet do světa nejistoty

strachu bez světla, ale vždycky jsem poznal, že bylas to ty

kdo mi ukázal směr, podal mi ruku, otevřel svět a já se tam vstunul

zapomněl jsem na problémy aspoň na sekundu

víš, že ti ukážu směr, podám ti ruku, otevřu svět kdykoliv tu budu

abys zapomněla na problémy aspoň na sekundu

píšeme příběh každý den, stojíš při mně každý den

usínám, probouzím se, je to cesta, ze které nechci zpět

život s tebou baví mně, občas je plný změn

dáváš mi sílu v něm, díky mně a tobě má pro nás správný směr

píšeme příběh každý den, stojím při tobě každý den

usínáš, probouzíš se vedle mě a proto nechci zpět

život s tebou baví mě, občas je plný změn

chci ti dát sílu v něm, díky nám má pro nás správný směr

nedokážu si představit, že se jednou probudím

vedle mě prázdná postel a v ní je o jednoho míň

každou noc přemýšlet, hladit místo, kde jsi spala

v tu chvíli by mi celý svět ukázal záda (otočil se)

i když to nevypadá, tak oba máme svoje chyby

které se projeví nejvíc, když jeden druhému chybí

to, čím žiju přináší dost trápení a obav

když jsem na cestách, ty doma, tak občas trpíme oba

když jsem s tebou tak se nedá vztahu nasytit

a když bez tebe tak samota nejde popsat (zachytit)

nestačí mi vidět tvoje slova na displeji

a tobě nestačí schovat lásku za písmena, které líbí se mi

vím, že se těžko věří, když člověk jednou zklame

a to co bylo dřív, potom už možná nikdy nenastane

udělal jsem chybu, kterou si vyčítám doteď

viděl jsem jak si smutná, tu bolest jsem nechal protéct

nemohl jsem bohužel zastavit slzy v tvojich očích

nemůžu ani teď a je to pro mě čím dál tím tvrdší

tak mlčím a snažím se ti neublížit (nezranit tě)

jsme to přece my 2, kdo bude navždy psát tenhle příběh