Otáčím list na kapitolu dětství

Existoval jsem jen já a můj vesmír

Dětství bez chyb, přísná výchova

A večer každodenní otázka „kdes byl?“

Ostatní měli volnosti víc

Ve třinácti už chodili od osmi pít

Vraceli se později než jsem usínal

V sobě smutek, jsem stále dusil dál

Rodina se divila proč milujeme s bráchou rap

Nepochopili, že tam je naše odpověď

A nepochopí podstatu toho ani teď

Proč sem měl za vzory ty, co brali fet

Zkoušel jsem graffiti po tom, co jsem slyšel text

Bez lásky ke sportu jsem hrál basket

Nepochopili nás a nepochopí

Jak si bez nástrojů můžeme stavět svět

Začalo IF, můj svět číslo jedna

Někdo myslel, že se nevyhrabem ze dna

Věděl jsem o tom nejvíc sám

Měl jsem v piči to řvát nahlas, nebudujeme hrad

Každý se najednou chtěl bavit

Každý mě najednou chtěl zdravit

Měl jsem k nim předsudek, ale chtěl jsem se ho zbavit

Ale nešlo smazat rány

Nechtěl jsem rapem všechny přesvědčit

Ale když nevěří, není lehké žít

Cítil jsem v rodině hřích

Menší podporu než mi dávala dřív

Neměl jsem pokoru k nim

Doteď jsem ji neprobudil

Nelituju toho, že jsem nezastavil

To mi umožnilo zapomenout na všechny ztráty…

Nemohl jsem najít sám sebe

Proto jsem psal skoro dennodenně

Nevěděl jsem co je fame, co je stres

Co je odpovědnost, jaká je hodnota peněz

Tehdy jsem nebyl na pódiu jako doma

I tak jsem chtěl vstát, vyspět, protestovat

Když to poseru tak nebude šance znova

Nemohl jsem se stát mistrem za dvě slova

Co nemáš, můžeš mít – tak zavři oči a ser na okolí

Co nemáš, můžeš mít – je to cesta, která občas bolí

Co nemáš, můžeš mít – tak zavři oči a ser na okolí

Co nemáš, můžeš mít – přinese to rány, které nezahojíš

Čemu jsem dřív nevěřil teď žiju

A čemu jsem důvěřoval, už nezažiju

Parodie na svět, umělá vidina života

Tyhle doby ani nechci vzít nazpět

Už nevěřím podání ruky, ani úsměvu

Kamarádům na cestě k úspěchu

Affro mi vydal dva singly a desku

Nikdo mě nenutil, neříkal nestůj

Věřil jsem všemu, věřím i teď

Nepřesvědčí mě už nikdy nikdo – na světě,

O víkendech vidím lidi, co jsou šťastní

Za moje slova, Fatteův beat – je radost mít

Lidi co věří tobě – jsou cíl

Kolikrát stojíš jako oběť – jsou tví

Kolikrát by sis vybral cestu jinou

Ale stejně víš, že bez toho nemůžeš žít

Stejně jako někteří nemohli žít beze mě

Nemohli strávit můj pokrok v mojí hudbě

Byl jsem pro ně nula, Fatte byl pro ně nula

Díky tomu se ale naše hudba nepohnula

Zajímalo by mě, co chtěli vidět slyšet

Sami se můžou jenom za své děti stydět

Nechci vás vidět, dokud nezemřete

Nechci dopadnou jak vy – tak primitivně

Nepřáli jste a nebudete nikdy víc,

Nikdo z vás mi to nechce ale nikdy říct

Moji rodiče ví co vychovali

Jsou pyšní na to co vybudovali

Museli stokrát poslouchat kecy o tom

Co jsem řekl v rozhovoru a co bylo potom

Jak se řešilo že jsem ten nejhorší

Ale nedošlo vám, že to vy jste ten kokot

Co skoro nezná jméno svého syna

Co neznal pojem rodina

Radši budu navždy spodina

Co bude mít svůj sen, moje vina…