Nad řekou v údolí tmavým jako hlína, pod stěnou skály tam u tří pramenů,

když v noci srubem houká meluzína,

já do plecháče s kafem se dívám a taky do vadnoucích plamenů.

To místo stalo se mým trosečnickým vorem, záchranou plavbou co končí nedělí,

po který ráno se v městě za vobzorem,

sirény ozvou protivným tónem a dál to nebejvá moc veselý.

R: Najdi svůj vor, buď svým kapitánem,

vítr je klidnej a mraky nejdou níž,

volnost je tvým pátým oceánem,

kterým se dnem i nocí poplavíš.

Do kruhu z kamenů, do vyhaslejch polen poslal mi podzim svý psaní barevný,

z javorů listy se válej všude kolem,

na každým píše, já mám ten dojem, že mě zve k další plavbě objevný.

R: Najdi svůj vor, buď svým kapitánem,

vítr je klidnej a mraky nejdou blíž,

volnost je tvým pátým kapitánem,

kterým se dnem i nocí poplavíš.