1. Ten den byl beznadějně černej

jak darebáků svědomí,

jak smutku nával nepřebernej,

kterej se náhle prolomí.

2. Pomalu stoupali jsme strání

až k jedný z nevelikejch skal,

na který nechal sny a plány

jeden z těch kluků, co jsem znal.

*: Stačilo málo chybnejch kroků,

vtom znenadání volnej pád,

je to už pěkná řádka roků,

v noci si lesem cestu zmát'.

Pak ležel s kostrou zlámanou a strašně moc chtěl žít,

Dmi A7

však usíná a přestanou myšlenky hlavou jít,

z nás každej potom nad ním stál, chlad rána na nás dejch',

Dmi A7

vítr si s listím pohrával ve větvích březovejch.

3. Teď všichni, co tu se mnou stojí,

jsme mlčky "ahoj" přišli říct

na místa, co nás dávno pojí,

že tenkrát bylo nás tu víc.