1. Když jak užovka si přijde den,

znáte to, nechce se vstát,

a zipy spacáků jak vodu kmen rozevře,

E7

někdo začne hrát,

taková přenádherná vůně dříví hořícího

pošimrá ti nos,

E7

jak první kroky v trávě studěj',

to jak vyšláp' sis do rána bos.

2. A první písnička a první čerstvej smích,

první paprsky a stín

táhnou se z korun stromů v jasnejch přímkách

a přes ně k nebi letí dým,

a člověk pochopí, proč rána tichý jsou,

to z úcty k světu snad,

ty rozhlížíš se, málem by sis sednul,

jak to tu máš rád.

R: Když po kopcích se probouzí svět,

ty balíš, když jsi něco sněd',

u trati trháš první kytku, dáváš holce, však ona ví,

a první vlaky, prvních tunelů chlad

a první výhybka, tajně zkoušíš si hrát,

a první zakopnutí o ten pražec navíc, jak ses' zapovídal,

a první hlasy ptáků v komínech skal,

lavičky na nádražích, kde pohledy jsi psal,

závratě z viaduktů, kde mě to vždycky láká zkusit se vznést,

a první zátočiny stříbrnejch řek,

po stráních stáda, tichej mlčící vlek,

a telegrafní dráty, co se před tunelem sehnou trochu níž,

setkání s kamarády ze vzdálenejch měst,

navzájem píšete si adresy cest,

tu a tam káně krouží, hledá v poli myš, no, má asi hlad,

a čapí hnízda a měď kostelních střech,

zákryty vinic, nápisy na starejch zdech,

hřbitovní rozvrzaný vrátka a pan farář spěchá přes náves dál,

tududu ...