1. Čas šípků prázdných haluzí a suchých trav

a nebe modré s větrem studeným jak led

a v lukách bloudí zbylí ptáci, křik je zved´

to dravci sčítaj´ v polích stíny po stromech

2. My dávno zvedli sme se s ránem, vždycky je kam jít

jak v mlze krásně voní opuštěná trať

v tunelech skály pláčou možná možná samotou

na stezkách v listí kloužeš, mlčíš si, jen ať

3. A mezi stromy holé stráně, tak čisté bez listí

meandry potůčků a prostá mravnost řek

a vlaky v zablouděných krajinách a zvěř znejistí

jen tak se ohlédne, to člověk, ten se lek´

4. = 1.