Ami

1. Vy krásne a tiché noci nad řekou

a soví hnízda kdesi v korunách střech.

Ty Sázavo, cos nosila nás na rukou,

když nám v zátočinách utekl břeh.

R: Ne, nebude už nikdy svítat, nikdy už znít

naše Rikatádo ve stínu skal,

Ami

už nebudeme po hospůdkách zpívat a pít,

čas nám spravedlivá léta spočítal.

2. Ještě do ucha mi potichu zní panenky hlas

s bílou dlaní, s tělem kakaových zrn.

Chvěla se tam na lůžku jak ve vánku vlas,

A asi šťastná jako voděnka z vln.

R:

3. A možná ještě svítá a možná někdy i zní,

jenže i příroda má přece jen stud.

A písnička své přátelé a my přátelství s ní

a hanba nato, aby obličej zrud.

Ami

R: + Vy krásne a tiché noci nad řekou