Chtěla si stát na břehu řeky mý

v ůdolí chat kde proskládal sem svět

chtěla si pít však voda je tak málo

kdo umí chtít zná víc než ten kdo má

Svět ranních mlh a vůně z kolejí

Sázavou vzplál jen ten kdo z ní pil

kdo ruce tisk když scházeli se večer

lidé jimž čas pár věcí nesplnil

Zčernalý kámen tam kam mířil dým

shořelé stráně u Mednických luk

a tiché tváře dívek před svítáním

prstýnky s řetízkem odložené z ruk

Chtěla si znát jak písničky jsem psal

kdo mi dal vůli zkomponovat svět

svoboda řek a kamenitých strání

ta tichá síla neřeknutých vět

Lásky co přály bít si pro mně vším

ta vůně touhy nepřikrytých těl

a čistá rána do zelených stromů

skrz obětí již rozum neviděl