1. Jsou lásky smutné jako na nebi vítr

a tiché tak, že sníh jim překryje dech.

|: Já lásce věřím jenom upřimná rána,

když šťastná probouzí se na něžných rtech. :|

R: A tak mám Madlenku a říkám ji Mářa.

Má v očích jiskérky a na dlaních pel.

|: Večer si stírame prach, co oči pálí

a všude dotýkáme s nežností včel. :|

2. Když páska noci z očí krovky jak broukům

zvedne nám do světel a my začnem žít,

|: copánky spletené a vonící káva,

doteky z nichž si čteme, co může být. :|

R: