1. Přišla chvíle, kdy déšť smutných myšlenek bloudil

spíš než smutných, spíš pravdivých jen

něco těžké jako svědomí, ono to svědomí je

dopis do nebe, velké pravdy a hřích.

2. Černý tabule mraků a bílý světýlka hvězd

a moudrý zákony lidství a právo a čest

všechno uvnitř je psáno a dáno na pospas všem

jenom odplata patří jenom mě jen

R: Tak mi odpusť, když můžeš, já vím, musím jen chtít

jestli sliby chceš zkusím, co uměl bych být

snad ti zůstanu věrnej, až budu utíkat z cest

až pravda nad láskou bude chtít vést

3. Přišla chvíle kdy odraz tvoří průzračné já

kdy se vymlouvat nejde říkat co se jen zdá

i ty nejzazší kouty myšlenek, kdo líp kdo zná

zoufalost úniků nepomáhá

R: 2x

Tak mi odpusť, když můžeš, já vím

Tak mi odpusť, když můžeš, ne, nevím