Jméno kapely se ustálilo na The Hollies. Název kapely původně nebyl parafrází jména rock and rollového zpěváka Buddyho Hollyho, jak se často uvádí, nýbrž byl inspirovaný vánoční výzdobou sálu, v něm kapela jednou hrála (holly je anglicky cesmína).

V roce 1963 skupina podepsala nahrávací smlouvu s firmou EMI a začala natáčet s producentem Ronem Richardsem. Hned první singl nazvaný Ain’t That Just Like Me se stal menším hitem, což podpořila i následující deska s písničkou Searchin‘. Na konci roku 1963 skupina vyměnila bubeníka za Hicksova bývalého spoluhráče Bobbyho Elliotta, který výrazně posílil zvuk skupiny a o dva roky později získal cenu za beatového bubeníka roku. Ještě koncem roku 1963 s ním za bicími natočili svůj první Top Ten hit, americkou píseň Stay. Následovala série jednoho hitu za druhým, které se všechny bezpečně probojovávaly do první desítky nejprodávanějších singlů: Just One Look, Here I Go Again, We’re Through (první vlastní hit, který napsali Nash, Clarke a Hicks), I’m Alive, I Can’t Let Go a další.

Skupina vydávala i úspěšná alba, která kombinovala zprvu hlavně rock and rollové a beatové skladby. Ty byly jednak přebírané, jednak i autorské. Postupem času se jednoduchý beatový styl posouval k zajímavějším kompozicím. V roce 1964 se merseybeatová horečka díky The Beatles přesunula i do Spojených států, nicméně The Hollies se zde dlouho nemohli prosadit. Teprve rok 1966 a skladba Bus Stop, která se umístila na 5. místě žebříčku jak ve Velké Británii, tak ve Spojených státech, jim otevřela cestu i na americký trh. Pro nespolehlivost byl tehdy ze skupiny vyhozen baskytarista Eric Haydock a nahradil ho bývalý spoluhráč bubeníka Elliotta a kytaristy Hickse Bernie Calvert, který skupinu kromě baskytary občas posílil i o piáno.

V roce 2010 byla skupina uvedena do Rock and Rollové síně slávy.